Historie

Velmi bohatou historii má dům s číslem popisným 1 na náměstí Svobody v Sušici, v němž se již více než 12 let nachází jedna z našich lékáren. Následující článek čerpá ze sušických kronik:

Dům čp. I patří svými základy do čtrnáctého století, což jej řadí k nejstarším domům v Sušici. Jeho klenuté místnosti, schodiště a chodby vypovídají o jeho významu v minulosti. Dům se v minulosti nazýval kabátovským po svých prvních známých majitelích.

Kabátové z Wiesenštejnu (též z Wiesenštrejnu) patřili ve své době k předním představitelům města. Erb a povýšení do šlechtického stavu bylo Kabátům uděleno roku 1554. Jejich erb tvořil štít napříč půlený, v hořejší polovině lilie, v dolní čáp, držící v pravém spáru prsten, v klenotu mezi sloními troubami opět čáp.

Kabátové patřili k takzvaným erbovním měšťanům. To byli měšťané, kteří se majetkově často blížili nižší šlechtě a snažili se jí vyrovnat i společenským postavením. To měly naznačit erby a přídomky, jimiž za určitý poplatek ověnčili svá jména. Tito erbovní měšťané se začali objevovat ve větší míře právě v 16. století.

Erb byl nalezen spolu s několika dalšími v roce 1934 v hořejší malé místnosti Voprchovského domu (muzeum). Malby těchto erbů pocházejí z počátku 17. století, kdy tento dům patrně patřil obci a vymalovány tu byly erby tehdejších radních.

Jiří Kabát byl před rokem 1596 v radě starších obecních a roku 1596 se stal obecním konšelem. Roku 1598 měl při s děkanem Bílským. Roku 1602 se nacházel opět mezi radními, 1608 je taktéž mezi radními a roku 1610 se stal primasem, stejně tak roku 1612. Jako radní je uváděn dále v letech 1613, 1617 a 1618. Roku 1619 byl Jiří Kabát relatorem ve smlouvě Čechově s manželkou. Jeho jméno bylo uvedeno taktéž v roce 1618 ve smlouvě Machulkově a Chladkově.

V roce 1618 se uvádí, že měl dům vedle Adama st. Pretlíka (jedná se právě o dům čp. I). Po roce 1620 mizí jeho jméno z rady, neboť byl vyznáním pod obojí. Dále se dozvídáme, že jeho manželka Maruše a děti Benigna a Gotfried přestoupili ke katolictví mezi posledními až roku 1628. Do rodiny se po svém návratu z emigrace přiženil Adam Voprcha z Uračova. Ten pocházel z Domažlic a za povstání patřil mezi třicet direktorů. U Matky Boží se nachází jeho náhrobek, kde se spolu s jeho erbem nachází i erb kabátovský. Krom toho v letech 1637 a 1640 existují zmínky o Alžbětě Voprchové roz. z Wiesenštejnu. O synu Jiřího Kabáta Gotfriedovi se dozvídáme, že byl jmenován v roce 1649 ve smlouvě o statek po Janu Praunerovi a jeho manželce Dorotě. Roku 1650 měl Gotfried při s Krocínem, kterého Kabát nazval císařským zlodějem. Tentýž Gotfried doznal, že je V. Stromkovi a Evě Majdaleně, jeho manželce, dlužen 200 zlatých. Upsal je na polnostech svých na Zákopech, které se nacházely vedle pozemků Daniela Gregoriadesa. Od roku 1659 byl Gotfried Kabát konšelem.

Po smrti Adama Viléma Voprchy v roce 1661 se Gotfried spolu s rychtářem Tomášem Rozacínem stal poručníkem Adamových sirotků. Roku 1663 se vdala Kateřina Voprchová do Prahy za Václava Ludvíkovského při zemské berni. Rada královského města Sušice poslala na svatbu bečku soli a šest kapounů. Radu tehdy v Praze zastupoval právě Gotfried Kabát, který byl tehdy primasem.

Primas byl radní, který v daném roce zastával první úřad purkmistra. Konšelé se v tomto úřadu střídali po měsíci. Roku 1661 byl obcí Gotfried poslán ke knížeti Kolowratovi do Velhartic se žádostí, aby městu odpustil 100 zlatých peněz zádušních. Po roce 1664, kdy byl Gotfried primasem, jeho jméno mizí. Zato nastupuje na jeho místo Petr Gotfried Kabát. Roku 1690 byl tento Petr Gotfried Kabát poslán obcí sušickou ke krajským hejtmanům se žádostí, aby vojsko nebylo dáno do vesnic k Sušici patřícím. 20. července vznikl v Sušici v domě Václava Weisenregnera oheň, který za půl hodiny se rozšířil po celém městě a obou předměstích se rozšířil. Při tomto požáru 31 osob uhořelo, vyhořely kostely sv. Václava a Matky Boží, děkanství, radnice, dům obecní se sladovnou, obecní pivovat, mlýn a dvůr, špitál pro chudé, 128 domů, 10 dvorů a 44 chalup na předměstí. Škoda ve městě celkem činila 157 670 zlatých. Makulář písaře Šimona Františka Haylehle uvádí jména a škody všech pohořelých měšťanů. Uvádí se v něm, že Petru Gotfriedu Kabátovi shořel dům a škoda činila 800 zlatých.

Petr Gotfried Kabát se připomíná ještě v letech 1709 a 1721. V roce 1721 odevzdává svůj dům zeti Janu Václavu Huttarymu, který byl ve městě Sušici syndikem (písařem). Z rodiny Kabátovské nacházíme po roce 1721 ještě Jana Fabiána Kabáta, který v letech 1723 až 1739 zastával funkci královského rychtáře. Královský rychtář byl královským úředníkem, který měl dohlížet na konání městské rady. Původní rychtářský úřad vzniklý v době vzniku měst se s rostoucím postavením královských měst proměnil z králova úředníka v úředníka při městském soudu. V roce 1649 po prohraném stavovském povstání využil Ferdinand I. účasti měst na povstání k tomu aby oslabi1 jejich mocenské postavení, jedním z trestů bylo i opětovné ustavení dozoru nad městy v podobě královského rychtáře. Vedle něj nadá1e působil starý rychtář u soudu.

V roce 1724 učinil fundaci na mše. Tento Jan Fabián, poslední potomek rodu začal své jméno používat v poněmčelé podobě, psal se Kabáth, Kavat, Kavath. V této době žila stále ještě vdova po Petru Gotfriedovi Eleonora.

Kabátům krom domu na náměstí náležel dvůr, jehož pozdějším majitelem by1 starosta Karel Uhl. Hrobka rodiny kabátovské nalézá se v tzv. Kabátovské kapli v chrámu Matky Boží. Hrobku kdysi otevřel a do ní vstoupil doktor Gabriel, viděl zde prý několik náhrobních tabulek se jmény příslušníků rodu.

Nedlouho před rokem 1900 byly náhrobní kameny z podlahy chrámové vyzdviženy a umístěny při zdech kostela. Kabátovský náhrobek byl z Kabátovské kaple vyzdvižen a přemístěn napravo od vchodu do chrámu, kde jej lze spatři dodnes. Kabátovský dům později po syndiku Janu Václavu Huttarym patřil Janu Chlistovskému, od něj jej na sklonku 18. století koupil barvíř Václav Tonner.

V 18. století se v sousedním domě zvaném Floriánovském (pod1e Floriána Pretlíka) nacházela nejstarší známá lékárna v Sušici, patřící rodině Wűrlů (dnes ZKD). Na druhé straně stával dům zvaný Haasovský (byl zbořen při stavbě Okresní hospodářské záložny).

V domě čp. I. je od poloviny 19. století je zde uváděn hostinec U Madlenků, vedený panem Karlem Lőflmanem. Na počátku století dvacátého ve dvorním traktu hospodařil Josef Wagner, který zde chova1 6 kusů skotu. Dům v této době vlastnil Antonín Kučera. Antonín Kučera byl členem Společenstva řezníků a uzenářů. Byl v Sušici nejvyhlášenějším uzenářem, obzvláště proslulé byly jeho párky. Byl rovněž členem společenstva hostinských, kterému dělal revizora účtů. V domě se krom uzenářství nacházel též hostinec U Kučerů. Ve 30. letech si vzal hostinec do pronájmu pan G. Hůlle ze Žichovic.

Kromě majitele domu Antonína Kučery zde žili další řemeslníci a obchodníci. Patřil mezi ně Václav Ajšman, mistr krejčovský, který byl místopředsedou Společenstva živnostenského. Toto společenstvo pojímalo osoby, které provozovaly živnost krejčovskou, kalounkářskou, kožešnickou, postřihačskou, tkalcovskou, punčochářskou, čalounickou, modistskou, kloboučnickou, rukavičkářskou, barvířskou, šperkařskou, prýmkařskou. Do tohoto společenstva patřili i další dva obyvatelé domu - krejčí Václav Kratochvíl a kloboučník Matěj Vaněk. Členové společenstev byli uvedeni na seznamu v roce 1925. Dále zde působil obuvník Karel Švejda a klempíř Karel Kopelent. V roce 1928 vybudoval Antonín Kučera ve dvoře domu prádelnu a roce 1932 proběhla přestavba krámu a kuchyně.

Dům se nacházel na korze. Korzo bývalo zvykem měšťanské společnosti, o jehož počátcích se mnoho neví. Bývalo běžné zcela jistě již v 19. století. Jednalo se o společenskou událost, kdy v určitou hodinu procházela se měšťanská společnost na určitém místě, obvykle se jednalo o náměstí nebo nějakou reprezentativní ulici. Korsující měšťané šli v zástupu za sebou a točili se stále dokola tak, aby vždy jedna strana šla proti té druhé. Zdravili se a reprezentovali - ke korsu patřili slavnostní šaty (ve filmu bylo takové korso zobrazeno například v Petrolejových lampách). Za první republiky se stávalo korso doménou mladých lidí, tedy studentů a mladých úředníků, kteří využívali možnosti setkávání se svými vrstevníky. Často se zde navazovaly i známosti. Korso za války začalo odumírat, to co se dříve konalo každý večer, se omezilo již jen na neděli a po kostele. Korso zaniklo v padesátých letech - dílem z politických důvodů, dílem kulturními změnami, přinášejícími s sebou i jiné druhy kulturního vyžití.

V Sušici bylo korzo právě na straně náměstí, kde se nachází dům čp. l. Chodilo se od pivovaru po spořitelnu, tam při kraji chodníku, zpět při domech. Korzující často nedělní korso završili návštěvou některého pohostinství. Jedním z často navštěvovaných podniků bylo právě uzenářství Antonína Kučery, kam se zacházelo pro párky.

Po roce 1948 zde byla pozastavena živnost Pepičce a Josefu Kučerové. Éru rodiny Kučerových zde zakončilo řeznictví V. Končala. Následoval převod pod Domovní správu, posléze pak pod podnik Potraviny Plzeň. Pobočka s označením 3-05 se rozrostla v moderní obchod "Lahůdky- potraviny", přezdívaný "automat". V roce 1960 jsou zrušeny byty v prvním patře, aby se uvolnilo místo pro zdejší obchod. Později je oddělení potravin rozšířeno do prostorů čp. 135

V restitucích po roce 1989 je objekt vrácen ostravskému herci panu Janu Filipovi - Zwiefelhoferovi. Dcera pana Antonína Kučery se provdala za otce Jana Zwiefelhofera, tak se dostal dům do majetku původních majitelů a tím do majetku této rodiny. Od 90. let je dům čp. I znám pod názvem "Šumavský dvůr".

V červnu roku 2000 byl dům čp. I se stavební parcelou č.100 odkoupen od původního majitele Jana Zwiefelhofera společností "ASTER PHARMA Sušice", provozující lékárny ve spádové oblasti Sušice.